Lenka Vejdělková o své druhé účasti na MS ve Spartan race

Pár slov k proběhlému Mistrovství světa ve Spartan race, které se konalo 1.10.2016 v americkém Squaw Valley (dějiště zimních Olympijských her roku 1960). 

Již minulý rok se na stejném místě konal světový šampionát. Byla jsem nadšena, že se na toto místo budu moci vrátit. Možná. Jak toto místo jednou navštívíte tak Vás doslova učaruje! To se stalo i mně! Okolní krajina a překrásná příroda mě doslova pohltila.

Naštěstí vše dopadlo dobře a já s partou kamarádů z Extreme obstacle runners vyrážím vstříc novým zážitkům na západ USA. Jupí!

Celý rok směřuji přípravu na toto významné datum. Příprava po celý rok byla i znepříjemněná různými situacemi, ale tak už to bývá. V první řadě byla velmi kvalitní! Od minulého roku jsem poznala, kde mám slabší místa a na těch jsem pracovala. Za toto je třeba poděkovat kamarádce Terce Janečkové za velmi užitečné rady a zkušenosti, Zdendovi, teamu První krok, obzvláště Davidovi za vynikající masérskou a fyzioterapeutickou pomoc, mému teamu Extreme obstacle runners za vše, co pro mě dělá, sponzorům, díky nimž jsem mohla jet reprezentovat Českou republiku, rodině, i když při tom někdy trpí :-) Díky moc, jelikož bez Vás bych nebyla tam, kde jsem.

Do Lake Tahoe přijíždím asi 11 dní před závodem, je třeba se aklimatizovat, jelikož okolní "kopečky" jsou trochu větší než u nás :-D Loni jsem toto podcenila a potom to taky tak vypadalo :-D Letos už ne! :-)

Potrénovala jsem, obhlídla okolní terén a čerpala energii a doladila potřebné věci před závodem. 

Den závodu Stojím na startu v druhé řadě mezi světovou elitou Spartan race. Jsem naprosto klidná a užívám si to, že mohu být po roce mezi nimi. Je celkem chladno, podle předpovědi má být slunečno – uvidíme. Start! Vybíháme do kouře dýmovnice a rozjíždíme solidní běžecké tempo. Pár překážek, kopec, a už to fičí. Běží se mi skvěle. Kde jsem, to nevím, hlavně že se mi běží fajn. :-) Pomalu vylézá slunko, jupí :-) Přibíhám na kopec, monkey bar, tyče daleko, ruce zmrzlé. Chjo, kousek před koncem padám – tak pojď prvních 30 burpees. Pak z kopce kopnu do vrtule a mastím do festivalky, kde si dám pár překážek, i jednu z těch nových – bylo jich celkem asi pět. Byly to boxovací pytle, přeskákat z jednoho na druhý, bylo jich asi šest. Naštěstí mně nenamlátily, tak šup zpátky na kopec. Běží se mi skvěle, sem tam překážka a pak oštěpis. Trefím se jako v Revišti ? Tak ne :-D Dalších 30 a fičíme dál, hop, skok, další překážky. Běžím si po cestě a pak netrefím tu správnou :-/ Lehce obíhám kopec z druhé strany, i když tam šipky byly. Dám si nošení klády, zahazuji, popoběhnu tak 3,333 metru, beru dva pytle a mažu na kopec. Tam vidím překážky. Hmm, to jdeme s pytlem? Tak ne… Překážka měla být nejprve a pak oboje nošení. No nic, štve mě to, ale co už. Pokračuji s pytli na vrch tam si dám překážky, zase s pytli i burpees, aby toho nebylo málo – a rychle odnést pytle zpět. Prý mi bylo teplo, tedy nemyslím si. Jdu se vykoupat do jezera v asi 2480 m n. m. a nějaké drobné. Že by bylo teplo, to se říci nedá, ale je to teplejší než loni (loni jsme zde taky plavali). Vylézám z vody, mráz mi běhá po zádech, nic jiného nezbývá něž kopnout do vrtule. Podle hodinek už je to kousek. Stěna? Bože, nějaká velká, nebo já jsem malá? Nějak se přes ni dostanu, ani nevím jak (ještě teď to nevím). Mastím dál. Přibíhám k Bucket brigade, loni jsem myslela že zde pojdu :-D Ten kýbl byl tak strašně těžký (loni jsme si s Terkou Janečkovou, Zuzanou Kocumovou a Petrou Veselou naplnili plný – takže pánská váha). Letos jsem se ponaučila a věděla, že mám mít méně. I tak to stálo za to. Kopec dlouhý, mně se jde parádně a předcházím lidi. Cože, na Bucket? Jop :-) Dojdu českou dušičku, kamaráda Michala Pavlíka. Cestou se neskutečně hecujeme, sem tam kýbl položíme, ale minimálně. Za to mu patří velké díky, jak jsme to statečně zvládli. Trochu se klepu, protože je mi zima, ale už jen půl míle. Kýbl vysýpám dřív než Michal a sypu to dál z kopce. Jsem ve festivalce, tam je nepopsatelná atmosféra, všichni fandí. Herkulova kladka, ehmm tak 30, pojď. S kladkou ani nehnu. Asi má víc než já. 

Dunkwall, asi jsem zase špinavá – pravda, do cíle je fajn se umýt. Budou fotit. Voda ledová, ale teplejší než navrchu. Vylézám zmrzlá jak nanuk Míša, přelézám A stěnu, rychlý běh, velká stěna přes cestu, lano, multimonkey bar. Padám někde, ani nevím kde, jsem stále jak nanuk. Pošlu tam 30, to si moc nepamatuji, jelikož mám zmrzlý i mozek.

Pár kroků a jsem v cíli. Cíli mého druhého mistrovství světa! Bylo to boží, zážitky, zkušenosti jsou velké a těžce popsatelné!  I když ne vždycky se to povede tak, jak by si člověk přál. Umístění tedy pro mě není důležité. Teď je nejdůležitější pocit! Vím, že mám slabiny a na těch se pokusím více zapracovat!

Kdo chce, výsledky si najde :-) Trošku Vám poradím, ať to nehledáte dlouho. Jsem v první 50 a 3. žena z Česka! To není tak špatný :-) Kdo vyhrál? Přeci Zuzka, gratulace největší ještě jednou, jelikož vyhrát je jednodušší než obhájit.

Takže jak píše Lenka, kdo chce, výsledky si najde zde :-)