Vítězství týmu Prvního kroku na Krušnohorském Everestu!

S výjimkou Petra Vinického už mají členové Prvního kroku své vrcholy sezony 2016 za sebou. Dlouho dopředu bylo známo, že v sobotu 8. října se uskuteční Krušnohorský Everest – nyní už tradiční extrémní závod tříčlenných družstev ve zdolávání slalomové sjezdovky Bouřňák. A dlouho dopředu jsme také věděli, kdo do toho půjde. V kategorii Mix přihlásil předseda David Beneš tým Sagarmátha – První krok, kde ho doplnila Lenka Vejdělková a Jan Havran. David obhajoval loňské vítězství, které za celkových 35 výstupů vydřel spolu s Josefem Vopařilem a Zuzanou Procházkovou.

Letos bylo tedy na startu znovu mimořádně silné družstvo a navíc se mohlo spolehnout i na doprovodný tým ve složení Béra, Kája a Ondra, který obstarával vždy teplé oblečení nebo fyzio péči a též aplikaci našich osvědčených tejpů Arkas. Všichni jsme dorazili na místo v sobotu ráno a jako už tradičně nás přivítalo sychravé a chladné počasí. Postavili jsme týmový stan, v jehož útrobách bylo mimo jiné masérské lehátko a tak se několikrát stalo, že nějaký cizí závodník dorazil na masáž k nám :-) Původně jsme si říkali, že Kája nebo David by si mohli snadno přivydělat, ale nakonec jsme všechny zájemce odkázali do toho správného stanu s objednanými maséry, kteří se starali o závodníky po celou dobu závodu a znovu odváděli parádní výkon. Obecně organizátoři udělali kus práce a letos nepříliš pohodlné kartičky a kleště nahradily elektronické čipy. Po úvodní rozpravě v 10:00 hod. závod odstartoval a jako první si s Bouřňákem potykala Lenička. Nebylo žádným překvapením, že dole byla mezi prvními a předala čip Honzovi. Také on byl skvěle připraven a zdálo se, jako by mu žádný sklon nečinil potíže. Zanedlouho už startoval David a naše trio se usadilo na první pozici ve své kategorii. Základ úspěchu byl tímto položen a všichni zodpovědně zdolávali další výškové metry, čímž zároveň ukrajovali z pomyslného Everestu. Béra vždy asistovala na startu i po doběhu s teplým oblečením, Kája lepila tejpy, Ondra sledoval průběžné pořadí a neustále zdokonaloval týmový stan :-) V duchu si promítal vzpomínky ze své účasti v roce 2014, kdy po celkově 12ti výstupech další dny skoro nemohl chodit…

To opička Lenička na sobě absolutně nedávala znát únavu a vůbec byste neřekli, že se teprve před třemi dny vrátila z USA, kde urvala skvělé 43. místo na MS ve Spartan race. Jak už bývá zvykem, chlapi kolem jen uznale zírali a soupeřky, ač se snažily co mohly, tak jí zkrátka nestačily. Honza jel jako stroj, časy dokonce ještě s přibývajícími výstupy tlačil dolů a náskok tak postupně narůstal. David si ale ve čtvrtém výstupu vybral smůlu, když na mokrém svahu podklouzl. A to tak nešťastně, že si přisedl nohu a pochroumal koleno. S vypětím všech sil a s velkým sebezapřením dokončil výstup a předal čip Lence. Teď řešil velké dilema, co dál. Koleno hodně bolelo, ale závod byl teprve v necelé polovině a Lenka s Honzou přeci nemůžou zbylou dobu točit výstupy ve dvou! David udělal těžké, ale týmové rozhodnutí – aby si mohli odpočinout, pokusí se ještě o jeden, pátý výstup, a uvidí se, jak to půjde. Bohužel, nešlo… Bolest se cestou nahoru stupňovala a o to horší byl sestup. Aspoň trochu psychicky se mu snažil pomoct Ondra, který ho doprovodil až k předávce. Ačkoli David strávil na svahu delší dobu, než si jistě představoval, zvládl to i popáté a dopřál tak potřebnou dobu na regeneraci Lence a Honzovi. Dál už to ale prostě nešlo a bylo třeba zbývajících 6 a půl hodiny zvládnout ve dvou. Přeci jen zdraví máme jenom jedno a o nic nejde – kdyby už síly došly, tak to zkrátka zabalíme a počkáme, na co to bude stačit v celkovém součtu…

Tak to tedy ani náhodou! To by nebyli bojovníci z Prvního kroku. Zanedlouho se setmělo, na řadu přišly čelovky a Lenka s Honzou pořád neúnavně běhali po kopci nahoru a dolů, přičemž drželi náskok dvou a půl výstupu na druhý tým. Bylo až neuvěřitelné, kolik sil psychických i fyzických v sobě ještě mají a jako moc chtějí uspět. S taktikou a doplňováním energie radil David, který se tak zhostil role nehrajícího kapitána :-) Před koncem závodu byl pokořen Everest a nakonec se počet výstupů zastavil na čísle 37, což dělá 9472 výškových metrů. Neuvěřitelný výkon, a to i v celkovém měření sil napříč všemi kategoriemi, kde byla lepší už jen 4 družstva mužů. Lenička a Honza zdolali každý po šestnácti výstupech.Kolem jedenácté večerní si tým Sagarmátha – První krok dokráčel pro ceny a pohár a konečně jsme se mohli všichni zaslouženě odměnit v restauraci hotelu Cepín, který vařil až do půlnoci.

Z pozice diváka vypadal závod naprosto skvěle, od jeho organizace přes výkony účastníků až po super týmovou náladu a zodpovědný výkon každého jednotlivce. Nikomu nic neusnadnilo ani chladné a deštivé počasí. Na závěr pro Vás závod stručně zhodnotili i samotní aktéři :-) Tak za rok zase?

Lenička: Mně se chodilo a běhalo tak parádně! :-) Vysokohorská příprava v krásném prostředí Lake Tahoe dělá hodně. Bylo to jen o vůli vydržet až do konce. Taky nezmrznout, ale dole vždycky čekal Dry robe a teplý čaj, tak to bylo v pohodě :-) 12ti hodinový intervalový trénink :-D Všechny úseky stejné :-) Bože! Na konci ve 22:00 obří radost a pocit, že si mohu v klidu sednout, byl super!     

Honza: Tak nad otázkou, jak popsat tenhle závod několika slovy, jsem se zamyslel při jednom z posledních výstupů. Chlad, déšť, bláto, bolest, vůle a na konci obrovská radost.

David: Krev, pot a slzy – první polovina závodu z mého pohledu :-D

 

Výsledky najdete zde.

Naše fotogalerie na Rajčeti.

Fotogalerie Nadi Bublové na Rajčeti.